Čechy neměly vlastní naleziště soli, sůl se dovážela ze zahraničí. Týn nad Vltavou byl překladištěm rakouské soli z oblasti Gmundenu. V roce 1593 byla v týnské čtvrti Podskalí vybudována rozsáhlá solnice.
Dům byl výraznou dominantou pravého břehu Vltavy, pozdněrenesanční, patrový, s třemi půdami, které měly pojmout 10 – 12 tisíc solních beček. Byl demolován v první polovině 20. stol. V roce 1708 vyrostla na protějším břehu Vltavy druhá solnice. Mladší solnice později sloužila jako loděnice – vyráběly se zde různé typy říčních plavidel. Budova je zachována, na její fasádě se nalézají zajímavé fresky lvů se solnými bečkami a mořská panna.
Modely plavidel jsou vystaveny v Městském muzeu.